Kapitán Kid křtil nové CD

Publikováno na serveru www.uke-banjo.info


Datum vložení: 24. 5. 2007
Autor: Patrik Stach


A je to. Kapitán Kid úspěšně pokřtil svoje nové CD Tempo di kůň. Zatím jsem tohle cédéčko neslyšel, byť jsem si ho na křtu mohl koupit, jenže ho mám u Kida už dlouho objednané, takže čekám každým dnem balík na poště. Ale aspoň podám těm, kteří na křest nemohli přijít, krátký report.

Kapitán Kid měl dva hosty. Prvním z nich byla folková kapela Bob a Bobci. Samozřejmě mě to nesmírně těšilo, protože jeden z Bobků, Jan Vyskočil, hrál celkem transparentně na ukulele a vlastnoručně vytvořené uke banjo. To byste snad ani nevěřili, jak se dá ukulele banjo použít ve folku, navíc v příjemném souzvuku s příčnou flétnou. Ta kapela se mi líbí, doufám, že je neurazím, když o nich napíšu, že mi přišli jako ochotníci. Pravidelně jezdím do Jiráskova Hronova na festival ochotnického divadla a už dávno vím, že v drtivé většině jsou ochotníci lepší, než profesionálové. Jejich práce je totiž baví a dělají ji s radostí a nesmírným elánem. Bob a Bobci také. Lituji, že jsem si nekoupil jejich CD, v tom zmatku s příjezdem na křest jsem nestihl navštívit bankomat, takže jsem byl rád, že jsem vyhrabal drobné na vstup.

Po Bob a Bobcích vystoupil Kapitán Kid. Potěšilo mě, že hrál samé písničky z mé první, a tedy i nejoblíbenější, desky No to se ví. Očividně to není jen má nejoblíbenější deska. Kapitán Kid se mi zdá jako velmi vitální a milý chlapík, neméně tak milá vypadá jeho rodina. Prakticky celý křest byl obsazen Kidovou rodinou a jeho kamarády, já uprostřed nich seděl sám a připadal si strašně cize a nepatřičně. Navíc, v tom shluku vlasatých a vousatých trampů kamarádů, jsem se svou holou lbí vypadal jako Fantomas na Jamaice. Jeden z nich byl plešatější, ale tomu bylo 84 let. No nic. CD Tempo di kůň bylo pokřtěno vodou z Atlantiku, což je pro kapitány příhodné.

Druhým hostem křtu desky Tempo di kůň byl Martin Škrobák z kapely Banjo Gang. A tím se opět vracím k rodině, neboť s Martinem Škrobákem nepřijel Banjo Gang, nýbrž jeho rodina. Sestra (mandolína) a švagr (kontrabas). Zda patřil k rodině i bubeník, netuším. Martin hrál nejen na tenor banjo, ale poprvé jsem ho viděl zahrát i na barytonové uke-banjo. A opět mě přepadal pocit zmaru. Jestli se za padesát let naučím jen desetinu toho, co umí on, budu spokojený. Vůbec nechápu, jak vlastně hraje. Pravačka divoce lítá přes struny nahoru a dolů, řekl bych od pohledu, že hraje backlight, ale to bych se mýlil, protože jasně slyším melodii na jednotlivé struny. Jak se na ně proboha v té rychlosti trefí? Všechny čtyři nástroje (tenor banjo, ukulele banjo, mandolína i kontrabas) měli perfektní sóla, Škrobáci mají zřejmě hudbu v krvi. Potřeboval bych od nich jenom takovou malou transfuzi. A to je asi tak všechno. Bylo to fajn. Neformální posezení s bezvadnou muzikou.
 


Bob a Bobci
kapela

Copyright © 2014. All Rights Reserved

Powered By Imagine Media & Crossmind.cz